tak první básnička,co sem přidám je od mého spolužáka a rozdělila jsem jí na dvě části..konečně se někdo vzpamatoval a napsal mi básničku. to už jsem chtěla snad stopadesáttisíc let..mám z toho radost nevím co si mám myslet.

1.část.
Tvoje oči plné smíchu,
rozesmívaj srdce plné hříchu.
Tvoje rty jsou jako růže,
Tvoje rty jsou jako růže,
nadechnu se pokaždé,
když cítím vůni tvojí kůže.
Před oponou jsi jak led,
Před oponou jsi jak led,
ale za ní křehká,
i když hraješ divadlo,
jak ti každý tleská.
Možná si to nemyslíš,
ale jsi opravdu hezká.
Napadá mě spousta slov,
ale žádné takové,
abych ti řekl,co v tobě vidím,co v tobě je.

2.část
Každou noc bez tebe připadám si jako růže bez trnů,
nemůžu se nadechnout cítím se zle.
Potom tě opět zahlédnu a mé srdce je jen tvé,
snášel bych ti i modré z nebe.
Kdybys chtěla,
rád bych tě něžně líbal,
rty by byly plné hříchu s každým dotekem tvého těla.
Asi to nebude lehké si přiznat,
co všechno pro mě znamená jen jeden okamžik tvé přítomnosti,
ale když jsem bez tebe jsem plný zlosti.
Tvůj úsměv léčí to prázdo v mém srdci,
propadám se dolů k zemi,
už jsem ve tvé moci.
Jsi pro mě čarodějaka,jsi pro mě kouzelná,
chtěl bych tě položit líbat ti ramena záda i kolena.
Usínám myšlenkou na tebe,
umírám když jsem bez tebe.
Pro tyhle chvíle mě srdce zazebe
bolí mě oči když vidím,
že tě nevidím,
bolí mě srdce,
když cítím,
že tě necítím.
Ve snech se prý odráží duše člověka,
pokud je to tak,
ať se mé sny vyplní.
Každé tvoje gesto je jako pohlazení hedvábím,
vždy se usmívám když si tě vybavím.
Pro tvoje oči by padaly hvězdy i slzy,
za tvoje vlasy se schovává slunce a já čekám že vyjde,ale je tak brzy.¨
Umírám touhou začít tě svlékat,
chtěl bych s tebou ve snech létat.
Tančit s tebou mezi loužemi,
je jako tancovat s princeznou po zlaté podlaze,
ležet s tebou v jedné posteli,je sen všech,
kteří zaplatili by za to draze.
Já jsem mezi dušemi které tě vnímají tak krásnou,
jaká opravdu jsi,
jsem mezi všemi,
které tvá krása proměnila v padlé anděly.
Tento víkend každý nějak oslavuje:DDD