na Blog.cz

heh. tak jsem se po dlouhém přemlouvání dostala k blogu. hurá. no nic. teď se vlastně musím kouknout co jsem psala naposled. už vím. škoda,že jsem ten minulý článek nepsala o pár hodin dýl. dali jsme se totiž s Danem dohromady. přes facebook. nevadí,no. ale tak co. byla jsem zvědavá,jak se ke mě bude chovat ve škole,jestli nějak odtažitě nebo prostě normálně,jako když jsme spolu. nakonec jsem byla mile překvapená a tím i dost happy.

dnešní článek nebude taková slohovka jako obvykle,protože vážně nemam co psát. jsem nemocná. ehh. už dlouho docela. s pauzama samozřejmě. někdy asi od dvanáctého února. prostě týden před jarními prázdinami jsem byla,dalo by se říct, doma. měla jsem antibiotika. fuj. o jarňákách už to bylo v klidu. na horách jsem nebyla,protože měl Dan výron a nikdo jinej nechtěl jet. muck. no nic. nevadí. pojedu holt zase příští rok. za danem jsem jezdila do Plzně takže to nebyli tak hrozný prázdiny. byly fajn,celkem. příští jarňáky prostě pojedu do Alp. i kdybych měla vykrást banku nebo cokoliv jinýho. další týden po jarňákách jsem byla normálně ve škole. stejně jsem pořád kašlala jako tuberák i po těch debilních antibiotikách. nějak jsem to přestala řešit,jenže maminka se rozhodla,že půjdu k doktoru. tak jsem tam minulé pondělí vyrazila. musela jsem na rentgen a pak zase zpátky,no hnus. mam zápal plic. to je fakt nádhera. kouřit nesmim,pít nemůžu,šlehačku nemůžu,kafe nemůžu. konec. dostala jsem další anibiotika. mňamika. minulý týden za mnou jezdil Dan tak se to dalo přežít. v pátek jsem se vydala strašně šťastná na náběry s tím,že jsem doma poslední den. smůla. dostala jsem recept na další,už třetí antibiotika. ty mám až do pátku. fakt nádhera. teď sedím doma a čekám až přijede Dan. zatím jsme spolu. docela se divím. nikdo se mnou nevydržel dýl,jak měsíc. jsme spolu měsíc a týden,možná nějakej omyl teda. hurá. už mi vážně nebavilo být sama. jediný negativní na tom je,že mi kamarádka i Pája píšou,že na ně nemam čas. není to pravda. vážně. musela bych se šíleně rozepisovat o tom co kámoška dělala,když s náma byla někdy před týdnem. na ránu prostě. už nikomu nevěřím. možná tak maximálně Danovi. ne nebojte se. nejsem zaslepená láskou,nemám růžový brýle,ale miluju ho. konečně někdo s kým budu dlouho a nebudu pro něj jen kurva? už by bylo na čase..

pár fotek.. ze součastnosti..

tohle jsem já a můj skvělý polaroid efekt ve photoshopu.↑

já, Dan a polaroid no.2.↑

s miláčkem Dominičkou. konečně bez polaroidu. ↑

jedna muckoidní z tanečních. ↑

jedna velice vražedná opět z tanečních.↑

no a konečně poslední velice přeslazená,s mým výrazem alá "už mě kurva nefoť,ale podívej se jak se nádherně směje".↑

napadá mě spoustu věcí co bych mohla napsat do článku k téma týdne 'zoufalství',ale došlo mi,že vlastně všechny moje články jsou šíleně zoufalé a tehle nebude o nic zvláštní.

přemýšlím,co je u mě nového,napadá mě spousta věcí,ale jako obvykle nevím,čím začít. aktualitu na děják jsem zvládla. vážně jsem z ní měla strach tak měsíc. no zvládla,heh. zrudla jsem a nějak jsem to odřikala a rychle běžela do lavice. fakt nádhera. když jsem se asi v půlce 'mého úchvatného referátu' zasekla,tak jsem se docela cítila divně,když se mi smála tak minimálně třetina třídy. no nevadí. ať mě třeba všichni nesnášej,mě je to fuk. tralala.

pětadvacátého ledna jsme měli poslední závěrečnou. ach jo. začala docela divně přímo příšerně,ale konec byl fajn. když jsem se vesele doma připravovala na závěrečnou,tak jsem se rozhodla napsat Jarouškovi,jestli náš sraz před Měšťanskou besedou platí. neodepisoval. volala jsem mu. vypl mi to a pak už to nezvedal. zmrd. okamžitě jsem si půjčila sestřenky mobil a volala jsem znova. řekl mi,že nemůže přijít,že musí hlídat sestru a další kecy. myslela jsem,že mu pošlu telepatickou pěst mezi oči ránu mezi nohy. moje poslední závěrečná,šaty za 2500 a já tam budu sedět a čumět. muah. kdyby mi to řekl,alespoň den před tím,ale dvě hodiny,no co je moc to je moc. fajn. asi ve tříčtvrtě na šest jsme vyjíždějí směr Plzeň. když jsem přišla do besedy,tak už tam na mě alespoň čekali Domča a Týnka. měla jsem radost,že když budu sedět,tak se budu mít alespoň s kym bavit. za chvilku se u nás objevili ještě Pavel,Petr,Terka a Kačka,ale taky Gába a Dan. k mému docela megavelkému překvapení mi Gába řekla,že můžu tancovat s Danem. wow. ale nakonec jsem tancovala s Kubou se Studnou,protože mi Dan radši utekl. no nevadí. alespoň jsem neseděla. strašně se mi fakt moc líbilo,když na mě zezhora koukala mamka,babi a děda a sledovali každej muj krok. no zabít. za chvilku jsme si šli odpočinout. potala jsem Dana a tak jsme šli na panáka. na jablíčko,muhehe. mňam. pak za holkama,který mi spolu se sestřenkou utekli do Pecky na panáka. docela jsem byla naštvaná,protože přece jenom broskvová vodka je nejlepší. když přišli tak jsem měla nutkání je škrtit. grrrrrr. no nevadí. ani zapálit jsem si nemohla. i když,pak jsem to riskla a neštěstí mě mamka nebo nikdo neviděl. tak nějak od půlky jsem tancovala s Danem. docela mě štvali pohledy mé maminky a hlavně Domči,která se nás snažila dát dohromady. nevadí. chvilkama jsem se bavila s Pájou a Petrem a ostatníma,ale víc jsem tancovala. tak jo. uznala jsem,že je Dan fajn a že se mi docela líbí. mimochodem dostal mě hlavně tou básničkou. heh. když jsme odcházeli,tak jsem mu dala pusu a šla jsem. proč ne,že jo. závěrečná se nakonec povedla,byla jsem tam s těmi,které mám nejradši.

od této středy je u nás ve třídě nová spolužačka. tedy pro mě moc nová není,je to má bývalá nejlepší kamarádka,kterou znám od školky. a proč bývalá? protože si našla jiný lepší kámošky a mě lže a je na mě taková jiná,než kdysi. zná Dana a ještě pár lidí od nás ze třídy tak je to docela v klidu. z úterka na středu jsem u ní spala. řekla mi,že mluvím moc sprostě a další věci. docela mě to zarazilo a tak jsem radši mlčela. no nevadí,lidi se mění.

abych nezapomněla. minulý týden jsem byla v Calabrii. no super. bylo to tam vcelku v klidu,protože tam skoro nikdo nebyl. byla jsem tam se sestřenkou. napřed jsme jen seděli a pak i chvíli tancovali. pak jsme se po několika vodkách začali bavit s jedním dementem,říkám mu Armani,protože jednou mi psal,že mě viděl v Calabrii a že bych si ho měla pamatovat podle bílýho trika Armani. demenceeeeeee. nesnášim šamponky a kretény,co si zakládají na značkách. pořád mě otravoval ať s nim jdu někdy na kafe a další kecy. fakt je otravnej,divnej a malej. taky všem říkal jak by nám to spolu slušelo. říkám,no tak to určitě. fuj. pak když jsme odcházeli,tak jsem mu musela dát pusu,jinak by mi nevrátil mojí kabelku. fuj hnus blé. teď mi pořád píše,kdy půjdem na to kafe nebo jenom jak se mam a co právě dělam nebo jsem dělala.

no a konečně poslední odstavec. muhehe. ve středu jsme byli se třídou a Pájou v Pecce. na kafi a na pivě. ze začátku nás bylo asi 9,ale pak nás tam zůstalo pět. Domča,Petr,Pája,Dan a já. Petr s Domčou už spolu byli dvakrát venku. seznámila jsem je na závěrečný. strašně moc se k sobě hodí. nakonec jsem celej večer seděla v Danovo obětí. mmm. ach jo. na busáku jsme si dali pusu a pak jsem jela domů. ale tak co nemusim na něj hned skočit. v pátek jsme měli jet s Danem na hory. ve čtvrtek mi mamka řekla,že nikam nejedu,protože jí nepřišli peníze od mého otce. super. myslela jsem že se zabiju. ještě mi pak Daník napsal,že prostě musí jet,že by mu doma vynadali atd. takže já jsem s brekem utíkala za babi,jestli mi to nechce zaplatit ona. no nakonec se s máti nějak domluvili a já v pátek ráno vyrážela autobusem do plzně na vlak. ten měl zpoždení stejně jako Dan. heh. nakonec jsme vlak ale stihli. celou cestu jsem na něm ležela. chňa. bylo to fajn. jeli jsme Nad nádraží. lyžovali jsme asi od půl dvanácté do čtyř. pak jsme si šli koupit cigára. měli jenom startky. fujek. no nevadí. cestou zpět jsme si povídali,já si z chudáka Daníka udělala postel a taky mi Dan zpíval. ach. jsem s ním domluvená,že mi zahraje a zazpívá 'i don't wanna miss a thing'. do prdele. nakonec se mnou šel na busák a tam jsme potkali Domču s Petrem. nakonec jsme si dali pusu a já odjížděla. včera jsme byli s Domčou,Petrem,Týnkou,Danem a Prochy ve Fantasy. to je takovej něco jako klub ale ne tak uplně. hráli jsme fotbálek a kulečník. byla to docela sranda. k tomu Lambrusco,cigárko a Dan..no pohodička. před devátou jsem šla doprovodit Dana na bus,kterej nakonec nejel. vrátili jsme se tedy zpět za ostatními,ale nemohli jsme je najít. no nevadí. šli jsme se projít. pak zpátky na busák,protože mi jel v deset bus. nikde jsme ostatní neviděli,ale bylo nám to jedno. v hale jsme volali záchranku pro nějakýho chlapa co tam spadl ze schodů,ale nakonec se zvedl a byl jenom lehce opilej,takže nám řekli,že ho máme nechat na pokoji. heh. pak jsme chvilku stáli venku a líbali se. akorát jsem musela stát na schodech,protože je chudák Daník o 20cm vyšší. docela sranda. docela dlouho trvalo než jsme se rozloučili..teď už se těším na zítra až ho uvidím. i když nevím jestli je výhoda,kdybych s Danem byla,chodit s ním do třídy. no uvidíme..

tak první básnička,co sem přidám je od mého spolužáka a rozdělila jsem jí na dvě části..konečně se někdo vzpamatoval a napsal mi básničku. to už jsem chtěla snad stopadesáttisíc let..mám z toho radost nevím co si mám myslet.

1.část.

Tvoje oči plné smíchu,

rozesmívaj srdce plné hříchu.
Tvoje rty jsou jako růže,

nadechnu se pokaždé,

když cítím vůni tvojí kůže.
Před oponou jsi jak led,

ale za ní křehká,

i když hraješ divadlo,

jak ti každý tleská.

Možná si to nemyslíš,

ale jsi opravdu hezká.

Napadá mě spousta slov,

ale žádné takové,

abych ti řekl,co v tobě vidím,co v tobě je.

2.část

Každou noc bez tebe připadám si jako růže bez trnů,

nemůžu se nadechnout cítím se zle.

Potom tě opět zahlédnu a mé srdce je jen tvé,

snášel bych ti i modré z nebe.

Kdybys chtěla,

rád bych tě něžně líbal,

rty by byly plné hříchu s každým dotekem tvého těla.

Asi to nebude lehké si přiznat,

co všechno pro mě znamená jen jeden okamžik tvé přítomnosti,

ale když jsem bez tebe jsem plný zlosti.

Tvůj úsměv léčí to prázdo v mém srdci,

propadám se dolů k zemi,

už jsem ve tvé moci.

Jsi pro mě čarodějaka,jsi pro mě kouzelná,

chtěl bych tě položit líbat ti ramena záda i kolena.

Usínám myšlenkou na tebe,

umírám když jsem bez tebe.

Pro tyhle chvíle mě srdce zazebe

bolí mě oči když vidím,

že tě nevidím,

bolí mě srdce,

když cítím,

že tě necítím.

Ve snech se prý odráží duše člověka,

pokud je to tak,

ať se mé sny vyplní.

Každé tvoje gesto je jako pohlazení hedvábím,

vždy se usmívám když si tě vybavím.

Pro tvoje oči by padaly hvězdy i slzy,

za tvoje vlasy se schovává slunce a já čekám že vyjde,ale je tak brzy.¨

Umírám touhou začít tě svlékat,

chtěl bych s tebou ve snech létat.

Tančit s tebou mezi loužemi,

je jako tancovat s princeznou po zlaté podlaze,

ležet s tebou v jedné posteli,je sen všech,

kteří zaplatili by za to draze.

Já jsem mezi dušemi které tě vnímají tak krásnou,

jaká opravdu jsi,

jsem mezi všemi,

které tvá krása proměnila v padlé anděly.